Kouření je v Česku příčinou přibližně pětiny všech úmrtí, a to především na kardiovaskulární a onkologická onemocnění. Způsobuje více než 80 procent chronických plicních onemocnění a další nemoci ve všech klinických oborech.
I když je kouření tabáku často považováno za zlozvyk, ve skutečnosti se jedná o nemoc – závislost na nikotinu. Závislost vzniká rychle (v řádu týdnů) a má dvě složky:
Nikotin patří mezi nejvíce návykové psychoaktivní látky, aktivuje dopaminový systém odměny a současně tlumí stres a úzkost. Proto kouření nefunguje jen jako návyk, ale jako strategie zvládání emocí. Může se proto snadno stát, že uvízneme v pasti závislosti.
Většina kuřáků uvádí, že si přeje přestat kouřit, avšak snahy o samostatné odvykání jsou často neefektivní. Pokusy bez odborné pomoci mají úspěšnost cca 3–5 %, samotná intenzivní psychobehaviorální intervence asi 10 %. Farmakoterapie přidaná k intervenci zvyšuje úspěšnost dvojnásobně až trojnásobně, pokud je užívaná dostatečně dlouho (alespoň 3 měsíce).
Pokud je Vaším cílem přestat užívat tabák/nikotin, je tedy vhodné obrátit se na zdravotnické pracovníky – třeba v Centru pro závislé na tabáku ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně.
Psychobehaviorální intervence představuje podporu v průběhu celého procesu odvykání. Její součástí je vysvětlení principu závislosti a příprava na diskomfort odvykacího stavu.
Podporujeme odvykajícího v tom, aby se zaměřil na svoje potřeby a v souladu s nimi si vytvořil nový životní styl, který mu bude nejlépe vyhovovat. Je třeba nahradit návyky spojené s kouřením, změnit denní rutinu a vyhýbat se spouštěčům. Nestačí jen vynechat cigarety. V kuřácké rutině bez cigaret by mu bylo těžko, mozek by volal po cigaretě.
Léky užívané na zmírnění abstinenčních příznaků velmi pomáhají tím, že umožňují soustředit se na změnu životního stylu.
Při rozhodování o léčbě máme na výběr z několika možností:
Léky na odvykání kouření nezabrání kouřit nebo sáhnout po cigaretě, ale zmírní abstinenční příznaky. Můžete se tak soustředit na změnu návyků. Doporučujeme je užívat dlouhodobě, u silně závislých 3-6 měsíců podle stavu pacienta a míry abstinenčních příznaků.
